Na severu španělského pobřeží leží přístavní město Santander. Asi třicet kilometrů od něj se nachází kopec, ze kterého je vidět na záliv i vzdálená pohoří. Proto ho lidé z blízkého okolí začali nazývat Altamira – Vysoká vyhlídka.

Psal se rok 1886, kdy se lovec se psem z blízké vesnice vydal na cestu za liščí stopou, která ho zavedla až na kopec Altamira. Byl krásný slunný den a lovec měl dost času, a tak nikam nepospíchal. V daném okamžiku se mu však z ničeho nic zatoulal jeho pes. Po krátkém hledání muž objevil nevelkou rozsedlinu uprostřed louky, ze které uslyšel zoufalý štěkot. Odsunul několik kamenů a protáhl se průrvou dovnitř, ze které po krátké době psa vytáhl. Jeskyní se nacházelo v tomto okolí mnoho, a tak nálezu nevěnoval příliš velkou pozornost. Přesto však na nález upozornil vlastníka pozemku. Tím byl Marcelino Santiago Thomaso de Sautuola, který patřil ke staré španělské šlechtě. Nálezu zpočátku nevěnoval velkou pozornost, pouze na žádost spoluobčanů nechal otvor zahradil velkým balvanem.

Po sedmi letech si vzpomněl na své podzemní vlastnictví a do jeskyně se vypravil. Po odsunutí velkého balvanu do jeskyně pronikl a zjistil, že je daleko větší než předpokládal. Jelikož se zajímal o historii, kladl si otázku, zdali byla jeskyně v minulosti někdy obydlena. Do Altamiry začal docházet pravidelně a po dobu tří let nashromáždil celou řadu archeologických vykopávek. Se svoji slušnou sbírkou odcestoval do Paříže, kde se konala výstava Expo Paříž 1878. Na výstavě se don Sautuola seznámil s celou řadou odborníků, kteří mu potvrdili pravost jeho nálezů a povzbudili ho k další práci. Po návratu plný sil začal jeskyni věnovat všechen svůj volný čas.

Přibližně v tomto období získal don Sautuola nového pomocníka, kterým byla jeho pětiletá dcerka Marie. Její velkou touhou bylo do jeskyně se podívat. Sautuola nejprve nechtěl ani slyšet, ale po dlouhých prosbách k tomu svolil, za předpokladu, že ho dcerka nebude rušit při jeho práci. Jednoho dne se vydali do jeskyně společně. Jelikož Sautuola mínil svoji podmínku vážně, sestoupil do jeskyně a začal pracovat. Malá Marie nejprve obhlížela s lucernou jeskyni s a po chvíli se vzdalovala dál a dál přes hlínu a kameny k nízké boční chodbě. Chodba se náhle rozšířila v nevelkou jeskyni a světlo lampy proběhlo po jejích stěnách a stropě. V té chvíli zaslechl Sautuola křik, který ohlásil jeden z nejpodivuhodnějších archeologických nálezů. Ta slova byla: Torros, torros!!! Býci, býci!!!